Martina | 10.4.2014 18:50:12
Dobrý den, již od roku 1996 pracuji u Policie ČR, za tuto dobu jsem vystřídala mnoho pozic a v současné době pracuji na obvodním oddělení a směnuji. Již dva roky žiji sama s dětmi, rozvedená jsem cca 1/2 roku. Do práce dojíždím, děti musím taktéž vozit do školy, neboť jsme z vesnice. Do stanovení výše výživného se otec dětí staral tak, že v mé pracovní době se o ně byl schopen postarat, proto jsme v rozsudku o péči o děti striktně neupravovali styk s nimi. Toto se však po stanovení výše výživného změnilo a otec si děti bere spíše sporadicky, na mé směny nehledí. Moji rodiče jsou invalidní, nejsou schopni mi s dětmi pomoci, ex tchýně s ex tchánem bydlí 120 km od nás. Mým problémem je nepravidelná pracovní doba, která je v délce od 24 do 8 hodin denně a já sama nejsem schopna děti v tuto dobu zaopatřit, na chůvu je můj výdělek malý. Děti jsou ve věku 8 a 12 let. Mým dotazem je to, zda je zaměstnavatel v této věci povinen činit a vyjít mi vstříc. Zda-li jsem jako samoživitelka podřízena zákonu o služebním poměru příslušníků Policie ČR nebo se na mě vztahuje Zákoník práce, neboť si myslím, že tento je nadřazený. Za odpověď velmi děkuji. MD
Odpověď:
Dobrý den,
na Vás se jako na policistku vztahuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V tomto zákoně není ustanovení ekvivalentní ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce, čili že zaměstnavatel musí zaměstnankyni umožnit kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby, nebráni-li mu v tom vážné provozní důvody.
Eva Fialová