Lubik | 26.2.2016 09:24:17
Dobrý den, můj problém se týká návratu do práce po mateřské dovolené, kdy se zaměstnavatel společnost Tesco, snažil po dvou měsících od mého návratu si nátlakem vynutit podepsání pro mě nevýhodné pracovní smlouvy (přechod na nižší pozici za menší plat) odůvodnil to tím, že se jako matka, jež vodí své dítě do školky nedokáži plnohodnotně zastávat svou práci a chodit do práce před 6:00 hodinou ranní, i když ve smlouvě nic takového, jako že mám být v práci před 6:00 nemám, protože mám nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu ve třísměnném provozu. Dále mi bylo řečeno, že jako matka budu častěji na OČR tím si nedokáži plnit své povinnosti a proto bych měla přejít na nižší pozici. Dle mého názoru se dopustili diskriminace, protože většina ostatních kolegů manažerů chodí do práce standardně dle provozní situace ( třeba i na 8:00, nebo odpolední) u mě a mého manžela, který je také zaměstnancem této společnosti je to najednou obrovský problém, a firma po nás dvou vyžaduje striktní nástupy do práce již 6:00 bez možnosti ovlivnit svůj plán směn, což je přímo součástí naší pracovní náplně. (plánování svého pracovního času)
Děkuji předem za jakoukoliv radu ohledně našeho problému a informaci jak případně dále postupovat.
Odpověď:
Dobrý den,
obecně platí, že při návratu zaměstnankyně z rodičovské dovolené do práce je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnankyni práci podle pracovní smlouvy. Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Zaměstnavatel Vás tedy nemůže nutit ke změně pracovní smlouvy. Jednání Vašeho zaměstnavatele se jeví jako diskriminační. Podle antidiskriminačního zákona se rozumí diskriminací z důvodu pohlaví i diskriminace z důvodu rodičovství. Svého zaměstnavatele na tuto skutečnost můžete písemně upozornit s výzvou, aby se diskriminačního jednání zdržel. Proti diskriminaci se můžete bránit stížností u příslušného oblastního inspektorátu práce nebo podáním žaloby u soudu.
Pokud byste měla zájem o využití úpravy pracovní doby, podle § 241 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti. Při dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu tak může být zaměstnanec pečující o děti zařazen např. pouze do ranní či odpolední směny. Druhý způsob úpravy pracovní doby je zakotvený v § 241 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého mimo jiné požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Kateřina Lovitt